Teď už přirozená součást mého života, ale před téměř 10 lety jsem se hnala za mnoha aktivitami. Čím fyzicky náročnější tím lepší. Šlo mi opravdu pouze o výkon, spálené kalorie a propocené triko. Tento koloběh zakončila právě jóga, protože mi učarovala. Není to pouze o pohybu, ale pomohla mi zaměřit se na to, jak dýchám, vnímat přítomnost a aktivně odpočívat. Krásné slovní spojení ten aktivní odpočinek, viďte? V józe se jeden takový nachází na konci praxe fyzického cvičení a nese název pozice mrtvoly. Tělo je zahřáté a protažené a odpočívá na podložce, v naprostém uvolnění a bez jakéholiv napětí. Splýváte s prostorem a pozorujete pravidelnost svého dechu. Nádech. Výdech. Všímavost okamžiku teď a tady. Vaše vědomí je v harmonii a nastává vhodný okamžik zaměřit se na prostor své mysli. Najednou není tolik zahlcená a otvírá se vám nová perspektiva.
Po cvičení jógy jsem si vždy připadala jako vyměněná, jelikož jsem se naprosto a zcela ponořila do ásany (sanskrt=pozice) a uplně zapomněla na okolní svět. Ke všemu mne začalo velmi bavit jakými rozkolnými možnostmi naše těla disponují. Těšil mne každý malý pokrok, správné provedení oné a té pozice, moje kondička, jak pěkně to tvaruje postavu. Po fyzickém cvičení se mi skvěle, jak se dnes říká, meditovalo. Píši minulý čas, protože dnes už to nepraktikuji tak často, jednoduše medituji i při umývání nádobí nebo vysávání. Pozoruji proud svých myšlenek. Po prvním těhotenství jsem prošla kurzem instruktora jógy a naplno se vrhla do vedení lekcí. Bavilo mě to a brala jsem to jako spestření k mateřské, spíše takovou možnost úniku ze stereotypu, která věřím každá novopečená máma zná. Po narození dítěte najednou už nic není jak to bývalo a svobodná vůle je na čas dosti utlačovaná.
Čas plynul a náhodou (která neexistuje) jsem znovu otěhotněla. Druhé miminko jsme neplánovali, ale přijali jsme ho se vším všudy. Ze začátku těhotenství se objevili menší komplikace, nicméně druhorozený je velký bojovník a ostatně stále své přezdívce dostává. 🙂 Jógová praxe šla stranou a přišly další životní trable a pády do hlubin duše. Stála jsem na prahu svých schopností i možností, ale o tom třeba v jiném článku. U toho všeho jóga byla, je a bude. Jóga je pro mě život, je mou součástí i když ji fyzicky nepraktikuji každý den, je to celkový způsob mého prožívání a to jak vidím svět.